Od:Wendy

3. května 2011 v 17:21
Bylo léto, noc a vzduch byl provoněný přicházející bouřkou. Těšila jsem se, po dlouhou dobu totiž panovaloa velká vedra, a tak by déšť jen vyčistil vzduch. Bohužel jsem byla v práci, sama, na recepci, tak jsem se nemohla choulit pod peřinkou, jak to mám ráda. Konečně začalo hřmít. Věděla jsem, že hosté jsou na pokojích, a tak jsem se zamkla a těšila jsem se na klidnou noc. Ta ale neměla být klidná. Zkontrolovala jsem i zadní dveře, čistě ze zvyku, a šla jsem si konečně trošku odpočinout do pohodlého křesýlka, odkud mám výhled na všechny strategické body. .... Musel jsem usnout. Probudil mě blesk, najdnou bylo světlo jako ve dne. Bylo velmi zvláštní, že světlo trvá nějak moc dluho, možná jsem jenom já byla zpomalená, po tak násilném probuzení. Bylo ticho. Nepřirozené ticho. Ani lednice nehučela, ani kávovar. Obvykle jsem špatně slyšela i telefon, přes ten randál, který ty stroje vydávaly. Teď nic. Jen ticho. A najednou tma. V to, že blesk nebude svítit celou noc jsem ani nedoufala, zarážející bylo to, že vypla světla. Jistě, bylo to zarážející, i přes tu bouřku, hotel má vlastní generátor, aby nevypadl hlavní počítač. Náhle jsem se ocitla v naprosté tmě. tak jak bylo světlo před tím oslepující, tak výrazná se mi teď jevila ta prokletá tma. A pak..kroky. Pomalé a hlasité. Zněly jako výkřiky. Zvuky se nesly z chodby, ve které se nachází nouzový východ, měla bych tam jít. Na konci úzké chodbičky stál kluk, ne o moc starší než já. Stál ke mě zády a třásl se. dveře byly dokořán a na lesknoucí se podlahu kapaly těžké kapky ledového deště. Mísily se s jinou tekutinou. Blesk. Postava se otočila. Vyčítavý pohled na bledé smutné tváři. "Já jsem musel" Spustil paže podél těla. Stále se neovladatelně třásl. Pomalu, pomaloučku, stékala mučerná krev po bledé kůži. Kapala z prstů na zem a tvořila prapodivnou mozaiku na bílých dlaždicích... Blesk.....
vyskočila jsem z pohoddlného křesýlka, které již ztratilo svou pohodlnost. Svítalo. Předala jsem službu svému kolegovi. Než jsem odešla, zaslechla jsem nadávající pokojskou, jak nadává nad svinčíkem na podlaze, v úzké chodbě, u nouzového východu. Nakoukla jsem, ale to už ždímala hadr. Voda měla růžový odstín.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama